Catching up

Je to až k neuvěření, ale zítra to budou tři týdny, co jsem přijela do nádherného San Francisca. Život s mojí rodinkou je neuvěřitelně "busy" a jsme pořád jako by na útěku, ale zato jsem opravdový člen rodiny a ne jen nějaká "aupair from czechoslovakia".
Stalo se toho spoustu, a mě strašně mrzí, že nemám čas se věnovat blogu víc a psát, ale pokusím se doplnit aspoň základní info.
Přiletěla jsem ve čtvrtek 15. června a Anne společně s holkama (Grace 11, Rose 10) mě vyzvedli na letišti s cedulí Welcome Lucie.  Dostala jsem pořádné objetí od Anne a to nebylo poslední, kdykoli se vrátí z pracovní cesty (což je velice časté, vzhledem k jejímu zaměstnání) dostanu "big hug". Jeli jsme domů, kde Dave sledoval hru Giants a snažil se připravit večeři. I když jsem s Dave měla po skypu zvláštní pocit a myslela si, že bude hodně odměření dostala jsem druhý  "big hug" a zjistila, že je to docela vtipálek.
Po večeři jsem rozdala dárky, a musím říct, že největší radost měli a mají holky z céček. Pořád s nima lítají, a hrají si a dělají náramky, náhrdelníky. Rose miluje knížku s českýma pohádkama a momentálně její nejoblíbenější jsou Tři přadleny. Grace se mnou vaří a peče o závod a vesele si zapisuje do kuchařského zápisníku, který ode mne dostala.

Hned od prvního večera jsem dostala od obou slečen obětí, jsme taková objímající se rodina :D.
Druhý den ráno Rose odletěla na týden k babičce do Montany a já s Anne jsme odvezli Grace do lifegard campu. Na víkend jsme jeli do našeho letního sídla v Sonomě, což je wine country. Letní sídlo je chaloupka se dvěmi loznicemi, a je tu vedro a nádherně. Voda tu strašně smrdí po síře, si připadám jak v seriálu Supernatural a čekám, kdy se tu objeví nějaký ten démon :D

Museli jsme se vrátit předčasně do SF protože jsme šli na párty. Teda Anne a Dave šli protože pozdě zjistili, že no kids, ale to mě a Grace vůbec nevadilo, objednali jsme si Thai food, které bylo v těch známých krabičkách a koukali na Harry Potter and the Goblet of Fire.

Hned první týden jela Grace na tábor jezeru Tahoe a Anne letěla do New Yorku na konferenci a Dave mě vzal do Imaxu na prequel k Vetřelcům -  Nostradamus. Větší plátno jsem v životě neviděla. Při výbušich se nám pod nohama až otřásala podlaha, ale největší zážitek z tohohle extrémuu 3D jsem měla z traileru k Hobbitovi ;) Jinak podezírám, že Anne to Davevovi nakázala :D Potom jsme se stavili na večeři na pravé strret tacos a musím říct, že  byly dokonalé.
Druhý týden jsem s Grace bloumala po San Franciscu byli jsme na Coit tower, viděla jsem sea lions na Pier 39 měla svůj první fortune cookie přímo z továrny, kde jsme se dívali, jak je vyrábějí. Prošly jsme China town, nakupovaly a prozkoumávali SF.

Ještě nám plno plánů zbývá. například biking přez Golden Gate Bridge, trip na Alcatraz nebo jízda cable cars. Ale všechno příjde s časem.
Víkendy jsme zatím trávila v Sonomě, byly jsme v Petalumě na "fair" což je něco jako naše pouť, vyzkoušela jsem typickej americkej corndog a je to strašně hnusný :D.
Protože dvě velké kamarádky se stěhovali do Francie, v pátek jsme já s dvěma maminama a 11 děckama vyrazily do Six Flags Discovery Kingdom. Bože to bylo zážitků. Viděla jsem delfíní show, přežila jsem jízdu na horské dráze zvané Boomerang (kdo mě zná, ví, že mám panickou hrůzu z výšek :D),

ale největší zážitek pro mě bylo vidět opravdovou, živou kosatku.

Tak toto bylo jen aby jste trošku pochytili, oč tu běží a já se pokusím psát častěji ;) Mějte se krásně a Happy 4th July!!!!

Driving in SF

Pro někoho napraosto normální věc, ale musím se přiznat, že já jsem byla naprosto vystresovaná. Ikdyž mám nařízeno opravdu hodně, to jak tady lidi řídí mi vážně nahánělo hrůzu. Pořád všichni troubí, nedávají blinkry, nedávají přednosti na křižovatkách. Prostě noční můra....
A to, že bydlíme na super busy čtyřproudové jednosměrné ulici uprostřed typického San Franciského kopce, kde se budu muset poprvé v životě poprat s automatickou převodovkou mi vůbec nepřidávalo, ani to, že se mnou na první jízdu pojede Dave(HD).
Panikařila jsem tu hodinu předem, když mi Dave napsal ať jsem ve 4pm ready a chudák Sirien mě musela uklidňovat.
Nakonec jsme sedli do toho mého volva, Dave vysvětlil jakž takž co a jak s tou převodovkou, a já se rozjela. Dvakrát jsem si reflexivně dupla na brzdu levou nohou, jen tak aby mi došlo, že nééé opravdu spojku nevedeme a díky bohu si přitom nikdo nevybil zuby. Pak jsem vymyslela styl, sedni si na vlastní levou nohu a jelo se. Pak už to byl celkem jak se říká piece of cake, i když je doprava v SF šílená a zrovna začala tzv. rush hour...jak se tomu jen říká hezky česky?...hmm...no nic.
Jak už jsme psala, lidi blinkry skoro nepoužívají, což strašně znepříjemňuje posuzování kdo to do vás zrovna chystá napálit, ale dá se. Další věc je že v USA mají neuvěřitelné množství stopek, hlavně tedy křižovatek, kde je na všech čtyřech stranách stopka. Pak má přednost ten kdo tam byl dřív...haha...jako by to všichni dodržovali :D
Tak jsem tak dvě hodiny jezdila po Friscu a Dave si hezky zašel do banky, pak do vinotéky pro objednané víno, pak jsme jeli ke školám obou holek a když už jsme v tom vzali jsme to i přes benzínku a carwash.
Ale ty kopce, hej sou tu tak brutální kopce a když už se vyšplháte nahoru, tak je tam stopka. Lidi mě by trefil šlak a říkám mít tady manuál tak se jdu oběsit!

Tohle jsem si dneska zažila:

Nakonec jsem byla pochválena, že prý "well done Lucie" a nebudu mít problém udělat jízdy až budu dělat Californský řidičák! Ale i tak....moje nervy :( !!!

Oh those beginnings

Pondělí

Den se se dnem sešel a já najednou místo toho, abych popisovala svoje předodletové stavy píšu přímo z hotelu v New Jersey a z okna koukám na rozsvícený večerní New York. Ještě tu není ani devět večer, ale můj organismus si velice dobře uvědomuje, že je nastavený na +6 hodin a začíná pomalu ale jistě selhávat. Měli jsme v plánu s Mončou, jedinou druhou češkou v plánu večeři v mallu, ale poté co byl transport plně obsazen a my měli nehorázný hlad a neměly sílu čekat 45 minut na další jsme to zapíchly v hotelovém restaurantu kde jsem si hezky po americku dala hamburger s french fries a pak zapadla do postele a o deváté jsem neměla tušení o světě.
Vlastně ještě než jsem usnula na pokoj mi volala Anne, což bylo naprosto úžasný, protože jsem asi jediná holka, které volali host rodiče na pokoj hned ten den co přijela :)

Úterý
Dnešek byl naprosto hektický. V šest ráno budíček. Hezky na snídani a v osm začaly hodiny, které trvaly až na 15 minutovou pauzu do 12 pak 45 minut na oběd a další lekce až do 16.13hod, kdy nás propustily s tím, že odjezd na NY City tour je 16.30 přesně a komu bus ujede, tak má smůlu. 17 minut na převlečení a posbírání věcí opravdu není moc :( Ale zvládla jsem to a hurray směr Manhatten.

Bohužel pršelo, navíc se jednalo prakticky o projíždku v autobuse s komentářem průvodce. Stavělo se jen na fotku u Sochy Svobody, na Pier 21 na 35 minut na večeři a pak 45 minut na Time Square. Času bylo opravdu maličko, ale i tak to stálo za to!

A přece jsem viděla hotel Plaza, nejelegantnější hotel v New Yorku. Hosté největší osobnosti ding, dang, dong bydlí ve světově proslulém hotelu Plaza...!!!!

Při průjezdem Fifth Ave. kdy jsem po obou stranách viděla jen samý Armani, Gucci, Jimi Choo, Luis Vuiton...atd atd mi v hlavě hrál song fashionista, protože to se jinak nedalo :D

A teď jsem opět totálně mrtvá, takže více příště ;)

Fun facts na závěr: V USA je v toaletní míse voda, takže to vypadá, jako by byla pokažená a když spláchnete, tak tam zas nateče a američani nesnáší double dipping :D

One month and counting!

Tak a dneska je to přesně poslední měsíc do odletu. Touhle dobou už budu v Duesseldorfu čekat na "boarding" pro můj let směr New York! Ubíhá to až neuvěřitelně rychle. Mezi prací a kamarády vůbec nic nestíhám, takže oficiálně odsouvám psaní pre-departure projektu na dobu, kdy už budu nezaměstnaná a budu trávit poslední týden svého života v ČR u rodičů.

Až na dobu cca 14 dní, kdy byla Anne pod šílenou deadline a já měla menší záchvat paniky, jakto že mi tak dlouho neodepsala, si pravidelně vyměňujeme emaily. Podle novinek za Atlantikem tak Grace se líbí nějakej kluk ve škole, i když je to veřejné tajemství, ale Anne to slyšela od jedné z maminek. Ale nikdo neví kdo to je :D Taky půjde na svůj první "school dance" a pečlivě prý připravuje svůj outfit. JJ obávám se, že nám začíná teenagerovatět ;) To budou ještě zážitky snažit se ukočírovat holku, které se zapalují lejtka! :)

Dneska jsem se vzbudila zbrocená potem, protože se mi zdálo, že už jsem v Praze a musím se sbalit za 5 minut, bez jakéhokoli taháku co nesmím zapomenout, abych stihla letadlo. Netřeba říkat, že vzhledem k tomu, že jsem nebyla doma tak jsem nevěděla kde co je a podobně. No šílená noční můra :D

Drop of nostalgia

Nikdy bych nevěřila, že mi bude tak moc do pláče, ale zrovna jsem dokoukala fotky z letošní dovolené ve Skotsku, kterou absolvovala "my second family" a padla na mě těžká nostalgie a stesk. Strávila jsem s nimi nejkrásnějších 15 měsíců mého života. Zažila plno věcí a musím konstatovat, že mi neuvěřitelně chybí.
Vím, mám před sebou velké dobrodružství za Atlantikem (doufejme, že ne na dně Atlantiku), ale tohle byla moje první americká rodina, se kterou jsem žila v Anglii a už navždy zůstanou v mém srdci jako moje druhá rodina.
S nimi jsem poznala staré americké muzikály a zamilovala si Oklahomu nebo South Pacific. Chybí mi naše karaoke noci, Mikova (HD) pasta sauce, humor a to, že když jsme se spolu dva dokoukali v televizi na Dvě věže on prohlásil, že můžeme udělat věc jedinou a dal do DVD Návrat krále.
Schází mi šílené rodinné hry, co jsme hráli a Tamina (HM) závislost na kafi. Jaká to byla tragédie, když náš kávovar odešel do věčných lovišť! A ten její vděk, když jsem jí zajela do Costa café pro dvě venti amerikána. Neuvěřitelně se mi stýská po Livi, mém malém munchkinovi, ze které je už teď osmiletá slečna a ne čtyřleté trdlo. Chybí mi čtení pohádek a to, že si vždy nechala zavolat na dobrou noc všechny dospěláky, se kterými si postupně povídala a tak prodlužovala večerku.
Schází mi Alessandra a naše blbnutí na trampolíně. Dokonce i ty její občasné výbuchy. A samozřejmě naše malování holýma rukama a pečení tzv. toxic cookies. Dokonce i s úsměvem vzpomínám na Ryana, to drama queen. Těžko uvěřit, že je mu 15, vždyť před nedávnem se z něj stal teenager.
Ráda vzpomínám na záhadu zmizelých kuřecích skeletů, za kterou mohlo naše nové štěně Charlie, které Mike chtěl pojmenovat Asshole! :D
Nikdy nezapomenu, když jsem u mytí nádobí rozbila tác, který měli Tami s Mikem už od svatby a já se slzami v očích za nimi přišla, jak Mike prohlásil: "I hated that motherfucker anyway!"
Od těch dob kdykoli vidím v obchodě či jinde něco od Unileveru (firma kde oba pracují), okamžitě si vybavím nějakou historku. Je toho prostě tolik...

Ryan and Alessandra - silly faces in Funkey Monkey :)

Livi - The Revenge of the cucumber

chalk drawing in the new garden

oh they just love their Lucie

Have you ever seen crazier family? :)

P.S. Teď mě napadlo, že Mike byl první chlap co mi kdy udělal a donesl snídani až do postele!!!!! :P

Your flights have been booked!

To si tak v sobotu kliknu na au-pair room, že bych se měla pustit do pre-departure project a napadne mě se podívat do odkazu My travel arrangements a hádejte co! Mé lety už byly zabookovány!!! Jak do New Yorku, tak i do San Francisca. Jupííííííí.
Má se to tedy následovně:

11.června 2012 odlétám v 8.35a.m. z Prahy Ruzyně (ehm Václava Havla - sem si nemohla pomoct :P prostě brzy, jazyk, nazývat se, letiště Václava Havla), Terminálu 2 (kdyby se někdo chtěl přijít rozloučit ;)) do Duesseldorfu, kam přilétám v 9.45a.m. Zde mám 2hodiny 20minut na přestup a směr New York, přesněji Newark Liberty International Airport odlétám 12.05p.m. Oba lety jsou se společností Lufthansa a můj 8hodin a 35minut dlouhý let přes oceán bude ve stroji Airbus A340-300.

Přijde mi to jako osud, protože když jsem byla malá a trávila jsem čas u babičky a po obědě jsem si musela jít lehnout, tak v pokoji nad její postelí byl obrovský plakát letadla společnosti Lufthansa (teta a strejda měli létání jako koníček a teta je dokonce pilotka dopravních letadel) a já místo abych spala, tak jsem dělala cokoli jiného...v tomhle případě prostě tu hodinu většinou koukala na ten plakát. A teď letím se stejnou společností přes Atlantic!

Přílet do NY je tedy v 2.40p.m. místního času, tedy o 6 hodin méně než u nás. Tam se zúčastním 4denní Au-pair Academy, rozhodně absolvuji výlet po the Big Apple a poté mě ve čtvrtek čeká let do San Francisca. Je to let přímý a co mě tedy překvapilo je, že trvá dlouhých 6hodin a 15minut.
Odlet je tedy 14.června v 4p.m. (NY time) opět z Newarku se společností United Airlines hezky Boeingem 757-300.

Přílet do San Francisca je 7.15p.m. (SF time). Časový rozdíl mezi NY a SF je tři hodiny. A v SF je momentálně -9 hodin od českého času, ale jen v letním čase .... uf to bude matematika :D

Got my visa, I can fly away

Ve středu odpoledne, hned po práci, jsem se hnala ke Grantu abych stihla svůj žlutý spoj do Prahy. Naštěstí jsem stihla, ikdyž jako obvykle jsem dorazila za minutu dvanáct, v tomto případě tedy spíš za minutu 17.30 a hurý směr pramáti našich luhů a hájů.

Přespala jsem u tety a ráno 19.4. 2012 jsem nervózně naklusala na na Malou Stranu, kde se nachází ambasáda USA. Po vytažení všech sluchátek, elektroniky a USBček jsem prošla rámem kupodivu bez zapípání - to musím zapsat bílou křídou do komína, protože tohle je asi poprvé!!!!

Bohužel jsem si nemohla prohlédnou onoho krásného mariňáka, o kterém všechny slečny básní, poněvadž se musel věnovat nějakým diplomatům, ale třeba někdy jindy ;). 

Poté už jsem se registrovala u okénka č.2, kde jsem odevzdala všechny propriety, které jsem sebou měla mít:

1) cestovní pas  

2) jednu fotografii, kterou nakonec nechtěli, protože jim stačila ta, kterou jsem nahrála do DS-160

3) ústřižek poštovní složenky o zaplacení poplatku za kurýrní službu Express Parcel System (EPS).

4) předtištěný formulář DS-2019 (Certificate of eligibility for exchange visitor (J-1) status) 

5) formulář s označením I-797C 

6)  DS-160 a čárový kód (barcode)

7) appointment confirmation page -  tu po mě nakonec taky vůbec nikdo nechtěl       

8) bílou obálku velikosti  A5 s nadepsanou Vaší adresou pro kurýrní službu 

Vyplázla jsem $160 a hurá do další čekárničky, kde jsem očekávala svůj pohovor. Nakonec jsem byla asi po 20 minutách zavolána k okénku číslo 3, kdy byla velmi sympatická mladá paní/slečna. Vzala mi otisky prstů a zeptala se mě jestli jsou už v USA byla (ano na 10 dní), jestli už jsem mluvila s mojí hostitelskou rodinou telefonem, nebo po skypu, jestli jsem se už někdy starala o děti (jj my dear England), co mám v plánu dělat, jakmile se z USA vrátím a kde budu bydlet v USA. Ze slečen, a mladých pánů, kteří byly přede mnou jsem byla hotová nejrychleji, slečna se na mne usmála, řekla, že nevidí jakýkoli problém, proč bych vízum dostat neměla, příjde mi do 4 až 5 pracovních dnů a popřálami ať si užiju San Francisco, že je prý nádherné. A potom mi ještě přidala brožuru abych si dala na pozor na kupčení s bílým masem, kde je i číslo, kam se můžeme ve dne v noci v USA obrátit, kdyby nás naše rodinka například chtěla prodávat :D

Vyšla jsem z tama naprosto zářící a na mou sms mamce, že vízum je v kapse přišla odpověď: "doprčič, já jsem doufala, že zůstaneš doma" :D:D:D

Poté jsme to vzala do Neoluxoru, kde jsem Rose koupila The Czech Fairytales od Němcové a Erbena.

Rose totiž miluje pohádky a pověsti. Chtěla jsem jí původně pořídit Staré pověsti české od Jiráska, ale anglická verze je sehnatelná pouze na amazon.com za cca $150, což ani omylem. Tohle mi přišlo jako dostatečná náhrada, Jsou tam pohádky jako Čert a Káča nebo Princezna se zlatou hvězdou na čele.

Pro Grace ještě nic nemám, ale ráda píše, tak jsem uvažovala, že ybch jí pořídila nějaký tlustý sešit v tvrdých deskách, vyrobila kožený obal a odekorovala, vyryla její jméno a vytvořila tak její unikátní deník, kam si může psát své příběhy. Momentálně jsem svůj nápad napsala Anne, co si o tom myslí. 

No a vzhledem k tomu, že celá moje rodinka miluje čtení, tak jsem pořídila knížku i pro Anne s Davem. Váhala jsem mezi Saturninem, Bylo nás pět a Dobrým vojákem Švejkem. Nakonec jsem se rozhodla pro Good soldier Švejk, protože Saturnina jsem nikdy nějak extra nemusela a We were handfull (Bylo nás pět) má své kouzlo v prvorepublikové řeči, takže si myslím, že by to v angličtině ztratilo své kouzlo a "Na Bělehrad!!!" zní dobře jak v češtině tak v angličtině :D

Chvíli jsem uvažovala, že jim pořídím The Czechs in a nutshell, ale jak jsem to pročítala nelíbily se mi některé názory a věci, které byly zmíněny, takže jsem šáhla radši po klasice ;)

Až jsem se konečně dostala večer domů k netu, čekal na mě mail od Anne, jak jsem dopadla, že na mě myslela a že se nemůže dočkat až tam budu ;)

Skype all the way to San Francisco

Na dnešek jsem byla s Anne domluvená na náš první skype video hovor. Stanovený čas hrdě hlásal 10am San Franciského času a tak jsem si teda krásně dopočítala mých oblíbených +8 hodin. Tudíž bylo jasné, že dnes v 18.00 musím být online a ready. Nervozita byla značná. Cítila jsem se jako bych měla před matchem a ne jako, když si mám volat už s mojí americkou rodinkou.
Už 15 minut předem jsem nervozně stepovala u laptopu a mezi tím četla nové příspěvky na blozích a blogíscích mých fellow czech aupair...
Šestá hodina odbyla, lampa ještě svítila...a nic se nedělo, ani v 18.10, ani 18.14 a dokonce ani 18.23! Načež jsem začala pochybovat o své rodince, o svých schopnostech matematiky, o schopnostech internetu...ale zvítězila má nedůvěry v mou matematiku a já honem vygooglila, že mi změna času na letní udělala díru do vědomostí a tentokráte musím připočítávat +9! Uf, to jsem si ale oddechla a následovalo další čekání...
v 7pm českého času tedy 10am Californského mi psala Anne, že se snaží nainstalovat skype a že  mám chvilku vydržet, že cituju: "I am not too good with computers".
O dvacet minut později už jsme si volaly, ale s tím, že Anne nejde nějak kamera. Dohodli jsme se tedy, že si stím pohraje a zavolá mi jakmile to zprovozní. Tož osmá hodina odbyla a Anne píše, že už to má, že bylo potřeba updatovat software na jejich macku a, že se strašně moc omlouvá, ale že všichni jsou hladoví a grumpy a že jestli mi to nevadí, že je napřed nakrmí snídaní než se pustíme do toho našeho slavného skypování.
Ano, ano!!!! v 8.30pm mého času, jsme konečně zahájili skype video hovor :D
Občas, když jen přežívám ze dne na den v práci se objeví maličké pochybnosti, jestli jsem udělala dobře, že jsem vzala první rodinku a podobně. No, musím říct, že pokaždé stačí email od Anne aby chmury rozehnal, ale při zvuku jejího hlasu prostě vím, že to byla ta správná volba...weird, isn't it?
Povídali jsme si s Anne asi 20 minut samy, bavily se o knížkách a podobně a potom jsem poznala svoji první potvůrku.... jmenuje se Grace a pomaličku jí táhne na 12 let a nedávno přesvědčila mamku, aby ji nechala přečíst si knihu Hunger games. Bavily jsme se o knížkách a taky o tom, že právě jako rodinka si dávají maraton Star Wars (nééé maraton, jako my cvoci najednou, ale postupně ;))...hell, yeh!!!! tam se mi bude líbit...Harry Potter, Star Wars, knížky....juj!!!!
Grace mi popsala můj pokojík. Prý je v basement ale cituji "don't be scared it's not like real basement"....má prosklené dveře do zahrady, přes den je světlý plný světla a v noci je tma prý tma :D. Anne hned prohlásila, že mi tam chce dokoupit nějaké věci a nový koberec a že když to nestihne, tak prý to uděláme spolu.
Poté jsem se seznámila s potvůrkou number 2. Jmenuje se Rose, 9 let...miluje Harryho Pottera, čtení a momentálně čte řecké mýty a pověsti a strašně se jí to líbí. Na Halloween byla za Afroditu ;) Všeobecně má ráda pohádky, hlavně ty od bratří Grimmů.
Anne mi taky oznámila, že se rozhodli koupit si další auto, takže nakonec budu mít opravdu své vlastní. Prý 10 let staré (jako kdyby to bylo nějaké stáří!!!)  stříbrné volvo s automatickou převodovkou (nemuho si odpustit...stupid silver volvo driver :D.
Jinak podařilo se mi najít náš baráček na google earth a dámy a pánové, budu bydlet v pro San Francisco typickém viktoriánském domečku.
Seznámila jsem se is Davem (HD), který byl stále ještě v pyžamu. Už i na fotkách mi přišel oproti Anne, která je typická američanka samý úsměv, hodně vážný. Můj názor se nezměnil.  Ovšem možná to bylo taky tím, že není ranní/ani polední asi :D ptáče. Krásně mi u skypu zíval :D
Anne mi prý pošle odkaz na elektronickou knihu na přípravu pro testy na California driver license test...abych prý mohla testy zkusit hned první týden po příjezdu, když budu mít čas, protože holky budou v čudu. Rose letí do Montany za babičkou a Grace bude na táboře.
Rozloučili jsme se s tím, že si zase zavoláme. A já z toho mám opět výborný pocit :)

69 days and counting

Nedávno jsem narazila na text songu Waiting od Green Day a momentálně se na mě úžasně hodí. Posuďte sami... 

I've been waiting a long time
For this moment to come
I'm destined for anything at all

Downtown lights will be shining
On me, like a new diamond
Ring out, under the midnight hour
Well no one can touch me now
And I can't turn my back
It's too late, ready or not at all

Well I'm so much closer than
I have ever known...Wake up!

Dawning of a new era
Calling, don't let it catch ya
Falling, ready or not at all
So close, enough to taste it
I can almost embrace this

Feeling, on the top of my tongue

You better thank your lucky stars

Dumbstruck, colour me stupid
Good luck, you're gonna need it
Where I'm going, if i get there at all

Wake up!
You better thank your lucky stars!

Všechno se stalo tak rychle a teď už jen čekám na odlet, užívám si společnost svých úžasných kamarádů a k tomu vyřizuju všechny ty maličkosti jako pořízení si nového kufru, vyplnění spousty papírů, psaní seznamů na co nesmím zapomenout a občas i obávání se jestli to bylo správné rozhodnutí...a potom příjde email od Anne a já vím, že bylo ;)

"...I really liked your application and your video.  Call it karma or whatever, I really liked you on first sight.  It seemed a little early to pick a new au pair so I just looked at the options and then logged off.  But I kept thinking about you for days.  So I logged back on, called Au Pair Care and asked some questions and then pulled you for an interview.  I’ve really excited about you coming.  I felt a real affinity when we talked... "

DS-160

Holt byl to boj! Tímto bych chtěla strašně moc poděkovat Míše (http://misuleinusa.blog.cz/), která mi okamžitě v momentu nejpotřebnějším poradila. A o co vlastně jde? O vyplnění online  formuláře DS-160, který je nutný k objednání se k pohovoru na Americkou ambasádu. Musím přiznat, že potom, co jsem jej hodinu a půl vyplňovala, už jsem si ani nebyla jistá datem narození vlastních rodičů! Popřela jsem všechny své teroristické, překupnické i šlapací zkušenosti a úmysly, zapanikařila si nad opravdu hrozným a hlavně nedostačujícím návodem, který mi SA (Studen Agency) poskytnula, překlenula jsem se přes propast v mysli, kdy jsem si nedokázala vybavit který rok aktuálně je a výsledkem je datum a čas : 19.duben 2012, 8:30am, kdy budu bojovat o svou příští adresu v centru San Francisca, tentokrát ovšem už na americké půdě, i když jaksi vysuté a nacházející se v centru matičky Prahy.

A můj život jinak? Žádná změna. Každý den do práce a z práce, opravit písemky, přečíst si něco a hurá na kutě. Vůbec mi nijak nedochází, že již za 76 (ano dala jsem si tu práci a spočítala!!) dnů budu sedět v letadle směr Big Apple a posléze směr San Francisco, CALIFORNIA.

Jediné, co mě děsí je větička, které jsem si všimla dneska: "POZOR! Ambasáda
neakceptuje pasy i minimálně poškozené, např. promočené, s mírně odchlíplou fotografií apod." protože první stránka (obal) mého pasu je lehce zvlněná...že by panika???
Asi se pro klid duše stavím zítra v SA a ukážu jim ho....just in case...

It's official!!!

Yippee!!!! Od včerejška už jsem oficiálně matched. Můj au-pair room se změnil na pre-arrival a AupairCare (AC) mě nutí nastudovat 30minutové Driver Training Video a začít pracovat na mém Pre-Departure projektu.
Anne mi napsala email současně s tím od AC, který ukočila slovy: "Lucie, we're really happy to welcome you to our family.  Terrific news for all!"
Takže svůj příští rok, dva, tři a podobně strávím v nádherném San Francisku. Rodišti hnutí hippies, domovu umělců a bývalých vězňů z Azkaba....ups pardon z Alkatrazu samozřejmě :D
A proč se tam tak těším? I když nevím jestli jsem úplně nejšťastnější člověk, že budu žít přímo v centru takové megapole, ale jsem nadšená s výběrem mé rodinky, a aby jstě věděli proč....pár citací:


"I saw your profile on Au Pair Care and have been thinking about you for several days.  Today I called the Au Pair office and asked them to coordinate an interview..."


"If you think you can handle a busy life as a "mini mom" organizing a kid calendar and if you like to drive and you enjoy older kids, this might be a good fit. And if you want to take lots of English classes this is a great fit.  You will have time.  And of course San Francisco is a beautiful place.  (We live in the city, everything is accessible by foot or bus.)"


"Hi Lucie,
It's 7:55 a.m. here.  I woke up and first checked email and great to hear from you."

"Someone who likes to cook and can prepare meals when asked (don't worry we are not looking for you to be our personal chef but sometimes if we are late at work, someone who would feel confident to start to prepare the menu we have planned), someone who can feel comfortable making her way in a new place (which you have done by living abroad) and someone who values education and is mellow, happy and flexible and has some passions that she likes to pursue.  Someone who can laugh with us at how crazy and stupid life can be.  Also driving, but I can tell you are not worried about this so not an issue for me.  If you say you can drive, you can drive! "

" Cooking is important to us as a family and I ahve to say your pictures show that you not only can cook you like to. That's great.  Our au pairs have been Mexican and in that culture the moms of families who send people to university are really focused on having their daughters achieve and as a result the mothers tend to do everything.  So the au pairs have not been able to cook.  What I say they can't cook, I mean they really can't cook.  Like trying to boil water in a mixing bowl sort of stuff, which was funny when I saw it.  It was a bit difficult to get each up to the basic task of planning a healthy breakfast.  Oatmeal burned etc.  (How hard really is oatmeal???)  So I tell you these stories because no one is perfect but this time it woudl be great if I foudn someone who basically had a clue about the room called a kitchen and maybe liked it...   "

"We like to joke around a lot with our kids.  We read more than we watch tv (although we love to do family movies) and we are pretty strict about when the kids play computer and we generally do not allow them to watch any major network tv--just movies we select.  We figure they get enough media from their friends.  We are trying to raise educated children who are throughtful and to us that means that they don't watch crazy reality shows. "

" Grace and I are in a mother daughter book club and Rose loves fantasy and Harry Potter is her absolute fave.  We bought her the movies for xmas and we have all seen each movie together.  They still SCARE the pants off of me.  Rose is fascinated.  We just read this awesome book together called Dragon Tooth.  You must read it--it's as good as Harry Potter and it's the first book in a sequel.  The weird thing is that children's fiction is pretty good.  My husband loves the Percy Jackson books that a lot of kids here are into and he reads them before he goes to bed.  We tease him that those books are probably too hard for him.  "

Co k tomu dodat, kromě toho, že neměli jako většina ostatních rodin rozinterviewovaných ( je tohle vůbec slovo? :D teď už jo!!!) holek, ale napřed se bavili jenom se mnou jako jejich první (a taky poslední muhehe) kandidátkou. Tahle rodinka se k šílenému geekovi jako jsem já bude dokonale hodit ;)

A ano vím...I won't forget to wear some flowers in my hair...

First family, San Francisco and looks like a match!!!!

V pátek večer se mi ozvala první rodinka, která bydlí přímo v centru San Franciska, California!!! Dvě holky 9 a 11. Byla bych 4 aupair s tím, že ta přede mnou je tam už tři roky, poslední dva na studijní vízum. S Anne (HM) jsme si stihly za víkend vyměnit asi 18 pěkně dlouhých emailů s tím, že jsem ji pořádně vyzpovídala. Co mě trápilo asi nejvíce bylo, že holky jsou odrostlejší a že bych neměla vlastní auto k dispozici.

Ovšem po té co jsem si dneska s Anne telefonovala bylo jasné kam jedu!!! Pokecaly jsme si jak staré známé, probrali jsme, že bych si ráda půjčovala auto třeba na víkend na roadtripy (budu fucking silver volvo driver!!! :D), ale že po San Francisku je rychlejší MHD. Práce jen cca 4-5hod denně se spoustou času na různé kurzy. A se všemi členy rodiny mám něco společného. Anne prohlásila, že jakmile viděla můj profil "she felt that I am the right one", že se k němu pořád vracela a furt o mě přemýšlela. Na konci hovoru se mě zeptala, jestli bych byla ochotná zůstat třeba i dýl, což jsem řekla, že pokud to bude super, tak ano, ale že budu muset odjet na svatbu mojí milé Argelky!!! což bylo zhodnoceno jako samozřejmost ;)

Poté jsme se dohodly na datu: 11.červen. A pak se mě zeptala, jestli bych chtěla být jejich au-pair a jestli nepotřebuju čas na rozmyšlení. Tak jsem řekla, že velice ráda, ale že bych před tím než to zoficiální u Au-pair Care velice ráda skypovala s holkama. Z čehož byla velice nadšená a i když jede zítra na týdenní business trip do NY pokusí se to zařídit, co nejdřív!!

Musím říct, že jak jsem si nebyla jistá, teď cítím, že to je to pravé :) takže:

Waiting and waiting, finally matching... and then waiting again

Po té, co mi slečna z SA v pátek 2.3. volala ohledně dotazu o mé lékařské zprávě s tím, že mám moc pěkný profil a slíbila mi, že v pondělí to všechno dodělají a odešlou bylo ticho po pěšině.
Užila jsem si víkend a netrpělivě očekávala pondělí, kdy mi zajisté přijde zpráva, že přihláška byla odeslána do USA. A ono nic. Ani v úterý a to jsem si tedy řekla, že jim do SA napíšu a zeptám se, zda je s přihláškou vše v pořádku. Na to mi přišla odpověď, že přihláška je naprosto v pořádku a kompletní, načež za tři minuty druhý, že je tedy potřeba doplnit jméno vysoké školy a kontaktní osobu. Zarazila jsem se tedy nad touto rozporuplnou odpovědí, vzhledem k tomu, že jsem na osobní schůzce informovala o mém dokončeném vysokoškolském vzdělání a ptala se, jestli potřeba nějak doplnit nebo stačí to vyplněné středoškolské. Načež mi bylo odpovězeno, že střední stačí. Tak už si vyberte konečně, za co jste tam probůh placení :). Anyway...v tom dodatku taky bylo, že bych mohla přidat další reference ze dětských sborů a táborů, kde jsem pracovala s dětmi. Jako by jim těch 4429 doložených hodin práce s dětmi nestačilo. Ne, že bych neměla za sebou přes 15 000 hodin (dala jsem si tu práci a zkusila počítat), ale bohužel kontakty jsou zastaralé, Antoinette předstírá že neexistuji a podobně a navíc jsem asi opravdu líná otravovat lidi, které jsem třeba 8 let neviděla. Tak jsem obratem odepsala, že nemám čas shánět staré kontakty, že jistě chápe, že chci být v matching, co nejdříve. K tomu připsala název univerzity a kontakt na naši sekretářku v tom našem ústavu PVH a obratem odeslala a světe div se druhý den ráno jsem jen tak ze zvyku otevřela au-pair room a tam stálo: reviewed by AupairCare....yeehaw!!! AupairCare mě ověřila za dva dny a v pátek 9.března jsem se oficiálně přidala ke všem holkám v procesu matching - tedy vybírání si rodinky. Ikdyž musím si postěžovat, že mi za profilovou fotku vybrali tu nejhorší ze všech co jsem nahrála. Je starší, mám tam černé odrůstající vlasy a rozhodně nic co by připomínalo americký úsměv. Panikááááááá, co když si mě žádná rodinka kvůli tomu nevšimne? Snad i tak ano, takže uvidíme kdy mě kontaktuje první, nějaké sázky? Mám tendenci klikat na email a aupair room vcelku pravidelně, když jsem online a to i přes den, když vím, že v USA mají půlnoc. Obávám se, že z toho dostanu nějakou klikací nemoc nebo ještě karpální tunel...jde dostat karpální tunel z klikání na email???? :D
Takže teď už jen "waiting..."

and waiting...

and waiting...

Application, tattoo and other nonsense

Tak a je to vše vyřízené. Teď už jen nekonečné čekání a kontrolování emailu a au-pair roomu, kdy už to zkontroluje SA (Student Agency) a kdy AC (Aupair Care) a já budu viditelná pro rodinky ve fázi matching.
Pak ovšem nastane ještě častější kontrolování emailu a au-pair roomu, ale tam zatím nejsem.
V úterý 28.2. jsem naklusala na 10. hodinu do Domu Pánů z Lipé na domluvenou schůzku, psychotest a interview. Slečna byla příjemná, ale že by měla tendence se přetrhnout s informacemi a tak se říct nedá.
Psychotest měl tuším 75 nebo tak nějak otázek. Byl česky a byly to naprosto stupidní otázky. Otázka : Často ve vzteku ničím věci a urážím lidi okolo sebe - zaškrtněte: nikdy-málokdy-občas-hodně-vždycky. Teda ne, že bych to dělala, ale i kdyby kdo by jim to přiznal :D
Pohovor v angličtině bez problémů, ale celkem mě překvapilo, že vedle single parent family jsem mohla svolit i k rodině kde jsou rodiče stejného pohlaví. Jako, proč ne jsem přece open-minded, tak jsem jí řekla ať to tam klidně napíše :D
Nakonec jsem zaplatila poplatek 1000Ká-čé a 25,- pojištění proti stornu a hurá pryč. Hotová jsem byla za hodinku.
Po cestě do práce jsem si vzpomněla, že jsem zapomněla se zeptat, jak je to s tím tetováním. Tak jsem hned iniciativně poslala email a odpovědí mi bylo, že musím poslat fotku a  slovní popis (co znázorňuje a jaký má význam). Tak jsem to večer hned udělala, ať to může přidat k přihlášce a nemůžou se vymlouvat na zdržování. Ale kdybych se teda iniciativně nezeptala. tak nic neví. Myslím si, že by to měli začadit do požadavků k přihlášce, protože jinak když o tom člověk neslyšel tak neví.
Takže teď čekat a čekat....mám takový pocit, že teď budu pořád na něco čekat....ověření od SA...ověření od AC....rodinky....skype rozhovory....matching....ambasáda....odlet. Uf bude to ještě zajímavé :)

It's here

A je to tady vážení, přes neuvěřitelnou drbačku jsem dnes dodělala video, napsala Dear family letter dopsala všechny kolonky v online přihlášce. V pátek jsem vyzvedla výpis z trestního rejstříku a mám všechno nachystané pro úterní schůzku v SA.
Právě teď jsem odeslala svou elektronickou přihlášku a už není návratů. Zvolejme yee-haw a radujme se!!!

Jedinou otázkou zůstává...kam sní?:

Heuréka!!!!

Tak a je to tady. Po neuvěřitelných nervech a různému přerušování studia jsem konečně dosáhla toho titulu! Ale řeknu Vám byl to boj!!!
13. 2. jsem se ráno společně s Martinou sešla ve Falku, aby jsme ještě naposledy projely moudrou knihu paleografické čítanky a pak se vydaly směrem Katedra PVH FF MU, abychom se vydaly napospas nemilosrdnému paleografovi alias Dádovi (bacha na to, náš Dáda nesouhlasí s Bystřických, že zdíkovy listiny jsou pouze akta na nejvyšší úrovni, ale jasně prohlašuje, že jde o první listiny u nás!! - profesní degenerace...pardon :)). Tak tedy musím říct, že jsem celou noc nespala, a když už jsem oka zamhouřila, rozváděla jsem ve snech latinské zkratky. No a ráno se snažila nezvracet...úspěšně!
Tak tedy došly jsme my dvě nebohé, aby jsme se zúčastnily písemné části státnic a to obávané paleografické písemky.
K překvapení všech nám Dáda nachystal dokonce všechny tři texty latinské. Chvilka napětí...paniky...a pak hurá na transkripci. Gotická kurzíva pokulhávala, ale karolinská minuskula to zachraňovala a třetí text? No ještě, že jsem na Marťu noc před tím řvala, že je to jasné humanistické písmo, jinak by jsme ho nepoznaly ;)
Po hodině nervózního čekání, jsme se vydaly pro výsledky. Kupodivu, jsme to napsaly nejlépe z PVH (ale i tak za D). To byl balvan, co spadl ze srce.... učitě to slyšeli až v Mexiku.
No a se splněnou písemnou státnicí nás pustily i k ústní. Tak tedy jsme 15.2. naklusaly ráno opět na katedru a zjistily, že nás nakonec státnicuje pouze 5. Čekalo nás 5 předlouhých hodin. Bylo mi blbě od žaludku, ale už jsem neměla potřebu zvracet, jen sem se klepala jak narkoman při absťáku.
Šla jsem na řadu třetí a už  při pohledu na Maráze ( heraldik, sfragistik a genealog a vedoucí mé diplomky) jsem měla stáhlé půlky.
Začalo se obhajobou diplomové práce, které se tak trochu zvrhla v "a Lucie uvažovala jste, že by jsme potřebovali také česko-anglický heraldický slovník a, že by jste se do něj pustila" a nebo "místo pojmu anglická terminologie, který požíváte by se spíše hodil termín britská teminologie, protože hluboce čerpá z francouzské typologie.....Lucie také čerpala ne jen z anglických pramenů, ale také německých a francouzských......jak to myslíte, že některé francouzské pojmy se zkomolily do anglického používání, nešlo spíše o vývoj jazykový?" No prostě je jasné, co si máte představit ;)
Po té, co jsem zřejmě úspěšně zuby nehty ubránila své dítě, dílo....my precious....nastal čas zkoušení.
"Dáda prý na ty, co napíší dobře písemnou je hodný a dává jim lehké věci"...Otázkou zůstává, jestli si tou lehkou věcí nevykopete vlastní hrob ;). Přede mne položil kapitálu a já uf to znám, má obdélníkový duktus, to bude rustická kapitála si říkám hezky v hlavičce. A Dáda prý kam bych jí zařadila časově a já s odvahou sobě vlastní odpověděla, že počátek našeho letopočtu, vždyt každý ví, že rustická kapitála byla 1.-9.stol. n.l. Ovšem co máte dělat, když vám Dáda řekne, že ne? V ten moment mne zachvátila panika. Nakonec, ze mne vydoloval tu archaickou latinku ovšem typ už ne a to jsem ještě stihla prohlásit, že jde o rukopis (Lucie, Lucie ty seš tak blbá až to bolí ....) dobře, to bylo způsobeno spíš stresem, než neznalostí. Samozřejmě, jde o tesaný nápis, to by poznalo i malé dítě!
Pak byla na řadě docentka, a že ona mi musela fláknout ty rukopisné knihovny v Olomouci. Já se jak koza učila hezky Beschreibung der mittelalterlichen handschriften der wissenschaftlichen Staatbibliothek von Olmutz a ona no ale pak je ještě jiné (nějaký dvojslovný německý něco) áááááá proč já :D
Otázkou z kodikologie se mi staly listiny hradiska u Olomouce. Naštěstí ze mě nějak vylákala to, že první a druhá listina Vratislava jsou o jednom a tom samém hradisku, což jsem teda nikdá netušila.
Tak a už mě čekal jen Maráz. Napřed blazon, uf dal lehoučký a dokonce jsem to zvládla i česky. Poté poznat pečeť. Taky jasná volba, babenberské břevno ve štíte nemá nikdo jiný než Přemda Otíkův II., ale pak přišla otázka, co mohu říct k vývoji jeho pečetního obrazu. Uf, naštěstí jsem noc před tím o tom něco četla, tak jsem v rámci velké improvizace a záblesků vzpomínek udělala dojem i na sebe :D. Otázka z genealogie byla lehoučká jak peříčko: "Co to je rozrod?" a pak hurá ke heraldické otázce. V té chvíli už sem si připadala jak při soutěži Chcete být milionářem? první záchytný bud. Buď mám titul a nebo ...však to znáte :D
Tak prý popište současné české znaky a kdo je autorem. Tož blazon jsem podala odborný a bezchybný a tak nějak se v duchu modlila, že snad zapomena na tu podotázku, ale to by v tom nebyl Kája, aby zapomněl. Takže po nápovědě, že autor zdrhl za války a jako letec do Anglie (když jí máte tak ráda), pracoval v knihovně nějakou dobu a iniciály JL jsem zdárně neodpověděla, ale už to vím a pamatujte si dětičky, byl to JIŘÍ LOUDA!!!!
A pak už jen hurá ven z té pekelné jámy a čekat další skoro 3 hodiny na výsledky.
Co vám budu povídat, snad se i trošku pochlubím. Nakonec jsem to z nás všech udělala nejlépe a to za B, byla jsem z toho tak v šoku, že si ani nepamatuju jak nám potřásali rukou. Jen vím, že mi Dáda gratuloval k výborné diplomové práci a Maráz si ji rovnou zabavil do vlastní sbírky ;)
A ponaučení??? Jsem to ale Blbec. :D:D:D

All of my memories

Jak už je u mne obvyklé, tak jsem včera v noci místo (m)učení se prokrastinovala. Prokrastinace je vskutku velice zajímavá věc. Aspoň tedy u vysokoškolských studentů. Jakmile totiž nastane období zkoušek, tak najednou uvidíte všechen ten prach, co se usadil všude po pokoji, haldu špinavého prádla, kterou přece musíte vyprat ihned, popřípadě zjistíte, že by podlaha potřebovala vytřít a rozhodně to nepočká.

Já, musím se přiznat, jsem včera nehledala žádné takové bohulibé záminky k prokrastinaci, prostě jsem projížděla fotky mého výletu do USA, který jsem absolvovala s mou anglo/americko/norsko/polsko/whatever second family :) se kterou jsem trávila úžasných 17 měsíců s hlavní základnou v Chester, UK.
V dubnu to budou dva roky, co jsem se potulovala po horách okolo Phoenixu a zpívala si známou  "Arizóóóna, Arizóóóna, to je pravých mužů zóna..." a čekala, kdy na mě zpoza kaktusu vykoukne Vinnetou. Dva roky od povinného pití vody a hiking s Waynem my hostdědečkem na slavnou Camelback Mountain. Ale také neuvěřitelně dlouhé dva roky od té doby co jsem díky Mikovi (HD) prohrála celé kapesné v ruletě ve Vegas!!!

Jediné co vím je, že chci zpět ty peníze, co jsem prohrála v ruletě! Vegas těš se, já se vrátím!!! :D Ne samozřejmě o to nejde, ale nemůžu se dočkat, až poznám US ze stránky života a ne pouhého turisty.

New York New York v Las Vegas

V pozadí Phoenix

Kaktusy kam se podíváš
aneb tento druh typický pro Arizonu je zvaný Saguaro
a boční větve mu začínají narůstat někdy mezi
50-75 lety, takže jsou opravdu staré :)

Takto vypadá zahrádka v AZ

Dům mých hostgrandparents

Slavné tančící fontány hotelu Bellagio ve Vegas

Strip v noci

Scio me nihil scire

Aneb jak pomaličku, ale jistě ztrácím nervy ;)

Mám za sebou už 14 dní intenzivního učení se a pocit, že už do hlavy více nedostanu je mi vlastní. Od zítřka za týden mým písemnou státnici a pomalu, ale jistě začínám propadat panice.
Díky bohu za to, že mám plán B! I když to, že neudělám státnice můj odlet do Jů.Es.Éj  posune o dobrého čtvrt roku se mi vůbec nelíbí.

Navíc jsem Antoinette napsala už další email, pro jistotu z yahoo, kdyby byl na vině v communication crack google, ale nic. Kdyby mi na začátku ledna nepsala, že mi ráda tu referenci napíše, tak bych to neřešila. Ale takhle mě to celkem fenomenálně štve!!!
Mezitím co sním o různých listinách krále Vratislava a corpus iuris civilis tak ve spánku řeším taky video, které budu muset spáchat pro svou přihlášku.
Referenci od Tami už mám, už asi půl roku nemají au-pair a doufají, že se letos dostanou do Prahy. Což doufám zas já bude před tím než odletím do USA. Chci vidět svoje zlatíčka. Strašně mi chybí. Nedávno jsem narazila na to jak mi šestiletá Alessandra popisovala co je to sex ;) Aby jste věděli, tak je to rolling in the bed naked!

Alessandra a Olivia hezky v mojí posteli.

11 days and counting

Včera mi jsem dostala posudek bakalářské práce....yeehaw! Měla jsem vážně strach, ale nakonec návrh na hodnocení velmi dobrý a jediné co mi prakticky bylo vytknuto, o tom už jsem věděla při odevzdání. Holt jsem se až příliš zapletla do anglického blazonu, že jsem nebyla schopná správně stvořit ten český a šlo jen o houpoučké překlady toho anglického.

Zbývá hloupých jedenáct dní do státnic a jediné co jakž takž bych řekla zvládám je je kodikologie a ty strašné rukopisné knihovny...a každý den samozřejmě pilně trénuju s Martinou, mou oh velkou záchranou, paleografii. Dneska jsem byla schopná celkem v pohodě přečíst kurent...ano ano já vím :D německou novogotickou kurzivu. Stejně si stojím za tím, že všichni pisatelé byli prakticky hovada co neuměla psát :D

Goal America zatím vypadá daleko, tak daleko...Antoinette se mi ještě neozvala a to už jsem jí psala druhý mail, jestli na mě nezapomněla. A musím ještě stvořit to šílené video, že ano. I když času fůra když budu opakovat státnice v červnu, protože to bych se nemohla takhle flákat.
Prostě panika, panika, panikááááááááááááááááááá

It's my life

Pomalu, ale jistě se to blíží. Alespoň teda odevzdání přihlášky. Yee-haw!! Psala jsem Antoinette a ta mi odepsala a dokonce mi prý velice ráda napíše childcare reference. Ještě musím napsat Tami, u ní jsem si jistá nebude problém, jen doufám. že si o mě nebude myslet nic špatného, když místo toho abych si v 25. letech začala budeovat kariéru, mizím zas jako au-pair, ale na druhou stranu v Čr to chodí jinak a já si chci užívat než abych byla zavřená v kanceláři a celej život už se pořádně nikam nepodívala.

Hned od začátku akce aupair in USA se mou hymnou stala It's my life od Bon Joviho a je to tak, prostě It's my life, it's now or never, I'm not gonna live forever!!! A taky proto se tolik stresuju se stánicema, protože moc chci odjet co nejdřív a prostě retaking the exam in June is just not an option!!!!!!
Jinak moje přihláška pomalu, ale jistě se stává kompletnější a kompletnější. Mám už vybrané fotky , ovšem je nějaký problém s jejich nahrátím, asi je budu muset zmenšit. Díky malování jsem si byla schopna vymazat piercing na všech fotkách :D. Stejnak už ho mám půl roku pryč, tak proč dráždit, že ano. Kudy chodím promýšlím Dear family letter, ale ještě jsem ho psát nezačala. I když ho promýšlím víc než se učím ke státnicím, což není zrovna nejlepší, ale tak doufejme, že to půjde. Mám v plánu tenhle týden každý den si udělat teorii k jednomu písmu z paleografie. Tak uvidíme jak mi to půjde s prací dohromady. Když já vždycky jak příjdu z práce bývám tak vyčerpaná.

Teď mě tak napadá, že si ani nejsem jistá jestli jsem už zmínila, že Leontýnka pojede se mnou do US. Hell yeah!!! States behold 'coz we're coming!!!!

Rok 2012

Tak a je to tady!  Pomalu, ale jistě se blíží státnice a já úspěšně dopsala diplomku, která je momentálně v rukou Káji. Z práce jsem tak unavená, že na učení nemám ani pomyšlení a hodiny jistojistě odkrajují sekundy, minuty a hodiny z času, který mi ještě do státnic zbývá.

Písemná zkouška z paleografie byla vyhlášena na 13.2.2012 a ústní část potom na 15.2.2012. Abych pravdu řekla, zatím nejsem moc nervozní, ale na druhou stranu o to větší strach mám, že to nedám.

I když tato varianta je naprosto nepřípustná, protože v květnu odlétám směr Jú.Es.EJ.!!! Momentálně se mi k tomu pojí písnička od Rammstein....takže We are living in America, America :D 

Tím pádem jsou plány a předsevzetí jasné

numero uno: Odstátnicovat

číslo dvě: odletět do USA

a podstatné číslo tři: pořádně si to užít!!!! hell yeah ;)