Přespala jsem u tety a ráno 19.4. 2012 jsem nervózně naklusala na na Malou Stranu, kde se nachází ambasáda USA. Po vytažení všech sluchátek, elektroniky a USBček jsem prošla rámem kupodivu bez zapípání - to musím zapsat bílou křídou do komína, protože tohle je asi poprvé!!!!
Bohužel jsem si nemohla prohlédnou onoho krásného mariňáka, o kterém všechny slečny básní, poněvadž se musel věnovat nějakým diplomatům, ale třeba někdy jindy ;).
Poté už jsem se registrovala u okénka č.2, kde jsem odevzdala všechny propriety, které jsem sebou měla mít:
1) cestovní pas
2) jednu fotografii, kterou nakonec nechtěli, protože jim stačila ta, kterou jsem nahrála do DS-160
3) ústřižek poštovní složenky o zaplacení poplatku za kurýrní službu Express Parcel System (EPS).
4) předtištěný formulář DS-2019 (Certificate of eligibility for exchange visitor (J-1) status)
5) formulář s označením I-797C
6) DS-160 a čárový kód (barcode)
7) appointment confirmation page - tu po mě nakonec taky vůbec nikdo nechtěl
8) bílou obálku velikosti A5 s nadepsanou Vaší adresou pro kurýrní službu
Vyplázla jsem $160 a hurá do další čekárničky, kde jsem očekávala svůj pohovor. Nakonec jsem byla asi po 20 minutách zavolána k okénku číslo 3, kdy byla velmi sympatická mladá paní/slečna. Vzala mi otisky prstů a zeptala se mě jestli jsou už v USA byla (ano na 10 dní), jestli už jsem mluvila s mojí hostitelskou rodinou telefonem, nebo po skypu, jestli jsem se už někdy starala o děti (jj my dear England), co mám v plánu dělat, jakmile se z USA vrátím a kde budu bydlet v USA. Ze slečen, a mladých pánů, kteří byly přede mnou jsem byla hotová nejrychleji, slečna se na mne usmála, řekla, že nevidí jakýkoli problém, proč bych vízum dostat neměla, příjde mi do 4 až 5 pracovních dnů a popřálami ať si užiju San Francisco, že je prý nádherné. A potom mi ještě přidala brožuru abych si dala na pozor na kupčení s bílým masem, kde je i číslo, kam se můžeme ve dne v noci v USA obrátit, kdyby nás naše rodinka například chtěla prodávat :D
Vyšla jsem z tama naprosto zářící a na mou sms mamce, že vízum je v kapse přišla odpověď: "doprčič, já jsem doufala, že zůstaneš doma" :D:D:D
Poté jsme to vzala do Neoluxoru, kde jsem Rose koupila The Czech Fairytales od Němcové a Erbena.
Rose totiž miluje pohádky a pověsti. Chtěla jsem jí původně pořídit Staré pověsti české od Jiráska, ale anglická verze je sehnatelná pouze na amazon.com za cca $150, což ani omylem. Tohle mi přišlo jako dostatečná náhrada, Jsou tam pohádky jako Čert a Káča nebo Princezna se zlatou hvězdou na čele.
Pro Grace ještě nic nemám, ale ráda píše, tak jsem uvažovala, že ybch jí pořídila nějaký tlustý sešit v tvrdých deskách, vyrobila kožený obal a odekorovala, vyryla její jméno a vytvořila tak její unikátní deník, kam si může psát své příběhy. Momentálně jsem svůj nápad napsala Anne, co si o tom myslí.
No a vzhledem k tomu, že celá moje rodinka miluje čtení, tak jsem pořídila knížku i pro Anne s Davem. Váhala jsem mezi Saturninem, Bylo nás pět a Dobrým vojákem Švejkem. Nakonec jsem se rozhodla pro Good soldier Švejk, protože Saturnina jsem nikdy nějak extra nemusela a We were handfull (Bylo nás pět) má své kouzlo v prvorepublikové řeči, takže si myslím, že by to v angličtině ztratilo své kouzlo a "Na Bělehrad!!!" zní dobře jak v češtině tak v angličtině :D
Chvíli jsem uvažovala, že jim pořídím The Czechs in a nutshell, ale jak jsem to pročítala nelíbily se mi některé názory a věci, které byly zmíněny, takže jsem šáhla radši po klasice ;)
Až jsem se konečně dostala večer domů k netu, čekal na mě mail od Anne, jak jsem dopadla, že na mě myslela a že se nemůže dočkat až tam budu ;)
No comments:
Post a Comment