One month and counting!

Tak a dneska je to přesně poslední měsíc do odletu. Touhle dobou už budu v Duesseldorfu čekat na "boarding" pro můj let směr New York! Ubíhá to až neuvěřitelně rychle. Mezi prací a kamarády vůbec nic nestíhám, takže oficiálně odsouvám psaní pre-departure projektu na dobu, kdy už budu nezaměstnaná a budu trávit poslední týden svého života v ČR u rodičů.

Až na dobu cca 14 dní, kdy byla Anne pod šílenou deadline a já měla menší záchvat paniky, jakto že mi tak dlouho neodepsala, si pravidelně vyměňujeme emaily. Podle novinek za Atlantikem tak Grace se líbí nějakej kluk ve škole, i když je to veřejné tajemství, ale Anne to slyšela od jedné z maminek. Ale nikdo neví kdo to je :D Taky půjde na svůj první "school dance" a pečlivě prý připravuje svůj outfit. JJ obávám se, že nám začíná teenagerovatět ;) To budou ještě zážitky snažit se ukočírovat holku, které se zapalují lejtka! :)

Dneska jsem se vzbudila zbrocená potem, protože se mi zdálo, že už jsem v Praze a musím se sbalit za 5 minut, bez jakéhokoli taháku co nesmím zapomenout, abych stihla letadlo. Netřeba říkat, že vzhledem k tomu, že jsem nebyla doma tak jsem nevěděla kde co je a podobně. No šílená noční můra :D

Drop of nostalgia

Nikdy bych nevěřila, že mi bude tak moc do pláče, ale zrovna jsem dokoukala fotky z letošní dovolené ve Skotsku, kterou absolvovala "my second family" a padla na mě těžká nostalgie a stesk. Strávila jsem s nimi nejkrásnějších 15 měsíců mého života. Zažila plno věcí a musím konstatovat, že mi neuvěřitelně chybí.
Vím, mám před sebou velké dobrodružství za Atlantikem (doufejme, že ne na dně Atlantiku), ale tohle byla moje první americká rodina, se kterou jsem žila v Anglii a už navždy zůstanou v mém srdci jako moje druhá rodina.
S nimi jsem poznala staré americké muzikály a zamilovala si Oklahomu nebo South Pacific. Chybí mi naše karaoke noci, Mikova (HD) pasta sauce, humor a to, že když jsme se spolu dva dokoukali v televizi na Dvě věže on prohlásil, že můžeme udělat věc jedinou a dal do DVD Návrat krále.
Schází mi šílené rodinné hry, co jsme hráli a Tamina (HM) závislost na kafi. Jaká to byla tragédie, když náš kávovar odešel do věčných lovišť! A ten její vděk, když jsem jí zajela do Costa café pro dvě venti amerikána. Neuvěřitelně se mi stýská po Livi, mém malém munchkinovi, ze které je už teď osmiletá slečna a ne čtyřleté trdlo. Chybí mi čtení pohádek a to, že si vždy nechala zavolat na dobrou noc všechny dospěláky, se kterými si postupně povídala a tak prodlužovala večerku.
Schází mi Alessandra a naše blbnutí na trampolíně. Dokonce i ty její občasné výbuchy. A samozřejmě naše malování holýma rukama a pečení tzv. toxic cookies. Dokonce i s úsměvem vzpomínám na Ryana, to drama queen. Těžko uvěřit, že je mu 15, vždyť před nedávnem se z něj stal teenager.
Ráda vzpomínám na záhadu zmizelých kuřecích skeletů, za kterou mohlo naše nové štěně Charlie, které Mike chtěl pojmenovat Asshole! :D
Nikdy nezapomenu, když jsem u mytí nádobí rozbila tác, který měli Tami s Mikem už od svatby a já se slzami v očích za nimi přišla, jak Mike prohlásil: "I hated that motherfucker anyway!"
Od těch dob kdykoli vidím v obchodě či jinde něco od Unileveru (firma kde oba pracují), okamžitě si vybavím nějakou historku. Je toho prostě tolik...

Ryan and Alessandra - silly faces in Funkey Monkey :)

Livi - The Revenge of the cucumber

chalk drawing in the new garden

oh they just love their Lucie

Have you ever seen crazier family? :)

P.S. Teď mě napadlo, že Mike byl první chlap co mi kdy udělal a donesl snídani až do postele!!!!! :P

Your flights have been booked!

To si tak v sobotu kliknu na au-pair room, že bych se měla pustit do pre-departure project a napadne mě se podívat do odkazu My travel arrangements a hádejte co! Mé lety už byly zabookovány!!! Jak do New Yorku, tak i do San Francisca. Jupííííííí.
Má se to tedy následovně:

11.června 2012 odlétám v 8.35a.m. z Prahy Ruzyně (ehm Václava Havla - sem si nemohla pomoct :P prostě brzy, jazyk, nazývat se, letiště Václava Havla), Terminálu 2 (kdyby se někdo chtěl přijít rozloučit ;)) do Duesseldorfu, kam přilétám v 9.45a.m. Zde mám 2hodiny 20minut na přestup a směr New York, přesněji Newark Liberty International Airport odlétám 12.05p.m. Oba lety jsou se společností Lufthansa a můj 8hodin a 35minut dlouhý let přes oceán bude ve stroji Airbus A340-300.

Přijde mi to jako osud, protože když jsem byla malá a trávila jsem čas u babičky a po obědě jsem si musela jít lehnout, tak v pokoji nad její postelí byl obrovský plakát letadla společnosti Lufthansa (teta a strejda měli létání jako koníček a teta je dokonce pilotka dopravních letadel) a já místo abych spala, tak jsem dělala cokoli jiného...v tomhle případě prostě tu hodinu většinou koukala na ten plakát. A teď letím se stejnou společností přes Atlantic!

Přílet do NY je tedy v 2.40p.m. místního času, tedy o 6 hodin méně než u nás. Tam se zúčastním 4denní Au-pair Academy, rozhodně absolvuji výlet po the Big Apple a poté mě ve čtvrtek čeká let do San Francisca. Je to let přímý a co mě tedy překvapilo je, že trvá dlouhých 6hodin a 15minut.
Odlet je tedy 14.června v 4p.m. (NY time) opět z Newarku se společností United Airlines hezky Boeingem 757-300.

Přílet do San Francisca je 7.15p.m. (SF time). Časový rozdíl mezi NY a SF je tři hodiny. A v SF je momentálně -9 hodin od českého času, ale jen v letním čase .... uf to bude matematika :D