Catching up

Je to až k neuvěření, ale zítra to budou tři týdny, co jsem přijela do nádherného San Francisca. Život s mojí rodinkou je neuvěřitelně "busy" a jsme pořád jako by na útěku, ale zato jsem opravdový člen rodiny a ne jen nějaká "aupair from czechoslovakia".
Stalo se toho spoustu, a mě strašně mrzí, že nemám čas se věnovat blogu víc a psát, ale pokusím se doplnit aspoň základní info.
Přiletěla jsem ve čtvrtek 15. června a Anne společně s holkama (Grace 11, Rose 10) mě vyzvedli na letišti s cedulí Welcome Lucie.  Dostala jsem pořádné objetí od Anne a to nebylo poslední, kdykoli se vrátí z pracovní cesty (což je velice časté, vzhledem k jejímu zaměstnání) dostanu "big hug". Jeli jsme domů, kde Dave sledoval hru Giants a snažil se připravit večeři. I když jsem s Dave měla po skypu zvláštní pocit a myslela si, že bude hodně odměření dostala jsem druhý  "big hug" a zjistila, že je to docela vtipálek.
Po večeři jsem rozdala dárky, a musím říct, že největší radost měli a mají holky z céček. Pořád s nima lítají, a hrají si a dělají náramky, náhrdelníky. Rose miluje knížku s českýma pohádkama a momentálně její nejoblíbenější jsou Tři přadleny. Grace se mnou vaří a peče o závod a vesele si zapisuje do kuchařského zápisníku, který ode mne dostala.

Hned od prvního večera jsem dostala od obou slečen obětí, jsme taková objímající se rodina :D.
Druhý den ráno Rose odletěla na týden k babičce do Montany a já s Anne jsme odvezli Grace do lifegard campu. Na víkend jsme jeli do našeho letního sídla v Sonomě, což je wine country. Letní sídlo je chaloupka se dvěmi loznicemi, a je tu vedro a nádherně. Voda tu strašně smrdí po síře, si připadám jak v seriálu Supernatural a čekám, kdy se tu objeví nějaký ten démon :D

Museli jsme se vrátit předčasně do SF protože jsme šli na párty. Teda Anne a Dave šli protože pozdě zjistili, že no kids, ale to mě a Grace vůbec nevadilo, objednali jsme si Thai food, které bylo v těch známých krabičkách a koukali na Harry Potter and the Goblet of Fire.

Hned první týden jela Grace na tábor jezeru Tahoe a Anne letěla do New Yorku na konferenci a Dave mě vzal do Imaxu na prequel k Vetřelcům -  Nostradamus. Větší plátno jsem v životě neviděla. Při výbušich se nám pod nohama až otřásala podlaha, ale největší zážitek z tohohle extrémuu 3D jsem měla z traileru k Hobbitovi ;) Jinak podezírám, že Anne to Davevovi nakázala :D Potom jsme se stavili na večeři na pravé strret tacos a musím říct, že  byly dokonalé.
Druhý týden jsem s Grace bloumala po San Franciscu byli jsme na Coit tower, viděla jsem sea lions na Pier 39 měla svůj první fortune cookie přímo z továrny, kde jsme se dívali, jak je vyrábějí. Prošly jsme China town, nakupovaly a prozkoumávali SF.

Ještě nám plno plánů zbývá. například biking přez Golden Gate Bridge, trip na Alcatraz nebo jízda cable cars. Ale všechno příjde s časem.
Víkendy jsme zatím trávila v Sonomě, byly jsme v Petalumě na "fair" což je něco jako naše pouť, vyzkoušela jsem typickej americkej corndog a je to strašně hnusný :D.
Protože dvě velké kamarádky se stěhovali do Francie, v pátek jsme já s dvěma maminama a 11 děckama vyrazily do Six Flags Discovery Kingdom. Bože to bylo zážitků. Viděla jsem delfíní show, přežila jsem jízdu na horské dráze zvané Boomerang (kdo mě zná, ví, že mám panickou hrůzu z výšek :D),

ale největší zážitek pro mě bylo vidět opravdovou, živou kosatku.

Tak toto bylo jen aby jste trošku pochytili, oč tu běží a já se pokusím psát častěji ;) Mějte se krásně a Happy 4th July!!!!

Driving in SF

Pro někoho napraosto normální věc, ale musím se přiznat, že já jsem byla naprosto vystresovaná. Ikdyž mám nařízeno opravdu hodně, to jak tady lidi řídí mi vážně nahánělo hrůzu. Pořád všichni troubí, nedávají blinkry, nedávají přednosti na křižovatkách. Prostě noční můra....
A to, že bydlíme na super busy čtyřproudové jednosměrné ulici uprostřed typického San Franciského kopce, kde se budu muset poprvé v životě poprat s automatickou převodovkou mi vůbec nepřidávalo, ani to, že se mnou na první jízdu pojede Dave(HD).
Panikařila jsem tu hodinu předem, když mi Dave napsal ať jsem ve 4pm ready a chudák Sirien mě musela uklidňovat.
Nakonec jsme sedli do toho mého volva, Dave vysvětlil jakž takž co a jak s tou převodovkou, a já se rozjela. Dvakrát jsem si reflexivně dupla na brzdu levou nohou, jen tak aby mi došlo, že nééé opravdu spojku nevedeme a díky bohu si přitom nikdo nevybil zuby. Pak jsem vymyslela styl, sedni si na vlastní levou nohu a jelo se. Pak už to byl celkem jak se říká piece of cake, i když je doprava v SF šílená a zrovna začala tzv. rush hour...jak se tomu jen říká hezky česky?...hmm...no nic.
Jak už jsme psala, lidi blinkry skoro nepoužívají, což strašně znepříjemňuje posuzování kdo to do vás zrovna chystá napálit, ale dá se. Další věc je že v USA mají neuvěřitelné množství stopek, hlavně tedy křižovatek, kde je na všech čtyřech stranách stopka. Pak má přednost ten kdo tam byl dřív...haha...jako by to všichni dodržovali :D
Tak jsem tak dvě hodiny jezdila po Friscu a Dave si hezky zašel do banky, pak do vinotéky pro objednané víno, pak jsme jeli ke školám obou holek a když už jsme v tom vzali jsme to i přes benzínku a carwash.
Ale ty kopce, hej sou tu tak brutální kopce a když už se vyšplháte nahoru, tak je tam stopka. Lidi mě by trefil šlak a říkám mít tady manuál tak se jdu oběsit!

Tohle jsem si dneska zažila:

Nakonec jsem byla pochválena, že prý "well done Lucie" a nebudu mít problém udělat jízdy až budu dělat Californský řidičák! Ale i tak....moje nervy :( !!!

Oh those beginnings

Pondělí

Den se se dnem sešel a já najednou místo toho, abych popisovala svoje předodletové stavy píšu přímo z hotelu v New Jersey a z okna koukám na rozsvícený večerní New York. Ještě tu není ani devět večer, ale můj organismus si velice dobře uvědomuje, že je nastavený na +6 hodin a začíná pomalu ale jistě selhávat. Měli jsme v plánu s Mončou, jedinou druhou češkou v plánu večeři v mallu, ale poté co byl transport plně obsazen a my měli nehorázný hlad a neměly sílu čekat 45 minut na další jsme to zapíchly v hotelovém restaurantu kde jsem si hezky po americku dala hamburger s french fries a pak zapadla do postele a o deváté jsem neměla tušení o světě.
Vlastně ještě než jsem usnula na pokoj mi volala Anne, což bylo naprosto úžasný, protože jsem asi jediná holka, které volali host rodiče na pokoj hned ten den co přijela :)

Úterý
Dnešek byl naprosto hektický. V šest ráno budíček. Hezky na snídani a v osm začaly hodiny, které trvaly až na 15 minutovou pauzu do 12 pak 45 minut na oběd a další lekce až do 16.13hod, kdy nás propustily s tím, že odjezd na NY City tour je 16.30 přesně a komu bus ujede, tak má smůlu. 17 minut na převlečení a posbírání věcí opravdu není moc :( Ale zvládla jsem to a hurray směr Manhatten.

Bohužel pršelo, navíc se jednalo prakticky o projíždku v autobuse s komentářem průvodce. Stavělo se jen na fotku u Sochy Svobody, na Pier 21 na 35 minut na večeři a pak 45 minut na Time Square. Času bylo opravdu maličko, ale i tak to stálo za to!

A přece jsem viděla hotel Plaza, nejelegantnější hotel v New Yorku. Hosté největší osobnosti ding, dang, dong bydlí ve světově proslulém hotelu Plaza...!!!!

Při průjezdem Fifth Ave. kdy jsem po obou stranách viděla jen samý Armani, Gucci, Jimi Choo, Luis Vuiton...atd atd mi v hlavě hrál song fashionista, protože to se jinak nedalo :D

A teď jsem opět totálně mrtvá, takže více příště ;)

Fun facts na závěr: V USA je v toaletní míse voda, takže to vypadá, jako by byla pokažená a když spláchnete, tak tam zas nateče a američani nesnáší double dipping :D

One month and counting!

Tak a dneska je to přesně poslední měsíc do odletu. Touhle dobou už budu v Duesseldorfu čekat na "boarding" pro můj let směr New York! Ubíhá to až neuvěřitelně rychle. Mezi prací a kamarády vůbec nic nestíhám, takže oficiálně odsouvám psaní pre-departure projektu na dobu, kdy už budu nezaměstnaná a budu trávit poslední týden svého života v ČR u rodičů.

Až na dobu cca 14 dní, kdy byla Anne pod šílenou deadline a já měla menší záchvat paniky, jakto že mi tak dlouho neodepsala, si pravidelně vyměňujeme emaily. Podle novinek za Atlantikem tak Grace se líbí nějakej kluk ve škole, i když je to veřejné tajemství, ale Anne to slyšela od jedné z maminek. Ale nikdo neví kdo to je :D Taky půjde na svůj první "school dance" a pečlivě prý připravuje svůj outfit. JJ obávám se, že nám začíná teenagerovatět ;) To budou ještě zážitky snažit se ukočírovat holku, které se zapalují lejtka! :)

Dneska jsem se vzbudila zbrocená potem, protože se mi zdálo, že už jsem v Praze a musím se sbalit za 5 minut, bez jakéhokoli taháku co nesmím zapomenout, abych stihla letadlo. Netřeba říkat, že vzhledem k tomu, že jsem nebyla doma tak jsem nevěděla kde co je a podobně. No šílená noční můra :D

Drop of nostalgia

Nikdy bych nevěřila, že mi bude tak moc do pláče, ale zrovna jsem dokoukala fotky z letošní dovolené ve Skotsku, kterou absolvovala "my second family" a padla na mě těžká nostalgie a stesk. Strávila jsem s nimi nejkrásnějších 15 měsíců mého života. Zažila plno věcí a musím konstatovat, že mi neuvěřitelně chybí.
Vím, mám před sebou velké dobrodružství za Atlantikem (doufejme, že ne na dně Atlantiku), ale tohle byla moje první americká rodina, se kterou jsem žila v Anglii a už navždy zůstanou v mém srdci jako moje druhá rodina.
S nimi jsem poznala staré americké muzikály a zamilovala si Oklahomu nebo South Pacific. Chybí mi naše karaoke noci, Mikova (HD) pasta sauce, humor a to, že když jsme se spolu dva dokoukali v televizi na Dvě věže on prohlásil, že můžeme udělat věc jedinou a dal do DVD Návrat krále.
Schází mi šílené rodinné hry, co jsme hráli a Tamina (HM) závislost na kafi. Jaká to byla tragédie, když náš kávovar odešel do věčných lovišť! A ten její vděk, když jsem jí zajela do Costa café pro dvě venti amerikána. Neuvěřitelně se mi stýská po Livi, mém malém munchkinovi, ze které je už teď osmiletá slečna a ne čtyřleté trdlo. Chybí mi čtení pohádek a to, že si vždy nechala zavolat na dobrou noc všechny dospěláky, se kterými si postupně povídala a tak prodlužovala večerku.
Schází mi Alessandra a naše blbnutí na trampolíně. Dokonce i ty její občasné výbuchy. A samozřejmě naše malování holýma rukama a pečení tzv. toxic cookies. Dokonce i s úsměvem vzpomínám na Ryana, to drama queen. Těžko uvěřit, že je mu 15, vždyť před nedávnem se z něj stal teenager.
Ráda vzpomínám na záhadu zmizelých kuřecích skeletů, za kterou mohlo naše nové štěně Charlie, které Mike chtěl pojmenovat Asshole! :D
Nikdy nezapomenu, když jsem u mytí nádobí rozbila tác, který měli Tami s Mikem už od svatby a já se slzami v očích za nimi přišla, jak Mike prohlásil: "I hated that motherfucker anyway!"
Od těch dob kdykoli vidím v obchodě či jinde něco od Unileveru (firma kde oba pracují), okamžitě si vybavím nějakou historku. Je toho prostě tolik...

Ryan and Alessandra - silly faces in Funkey Monkey :)

Livi - The Revenge of the cucumber

chalk drawing in the new garden

oh they just love their Lucie

Have you ever seen crazier family? :)

P.S. Teď mě napadlo, že Mike byl první chlap co mi kdy udělal a donesl snídani až do postele!!!!! :P

Your flights have been booked!

To si tak v sobotu kliknu na au-pair room, že bych se měla pustit do pre-departure project a napadne mě se podívat do odkazu My travel arrangements a hádejte co! Mé lety už byly zabookovány!!! Jak do New Yorku, tak i do San Francisca. Jupííííííí.
Má se to tedy následovně:

11.června 2012 odlétám v 8.35a.m. z Prahy Ruzyně (ehm Václava Havla - sem si nemohla pomoct :P prostě brzy, jazyk, nazývat se, letiště Václava Havla), Terminálu 2 (kdyby se někdo chtěl přijít rozloučit ;)) do Duesseldorfu, kam přilétám v 9.45a.m. Zde mám 2hodiny 20minut na přestup a směr New York, přesněji Newark Liberty International Airport odlétám 12.05p.m. Oba lety jsou se společností Lufthansa a můj 8hodin a 35minut dlouhý let přes oceán bude ve stroji Airbus A340-300.

Přijde mi to jako osud, protože když jsem byla malá a trávila jsem čas u babičky a po obědě jsem si musela jít lehnout, tak v pokoji nad její postelí byl obrovský plakát letadla společnosti Lufthansa (teta a strejda měli létání jako koníček a teta je dokonce pilotka dopravních letadel) a já místo abych spala, tak jsem dělala cokoli jiného...v tomhle případě prostě tu hodinu většinou koukala na ten plakát. A teď letím se stejnou společností přes Atlantic!

Přílet do NY je tedy v 2.40p.m. místního času, tedy o 6 hodin méně než u nás. Tam se zúčastním 4denní Au-pair Academy, rozhodně absolvuji výlet po the Big Apple a poté mě ve čtvrtek čeká let do San Francisca. Je to let přímý a co mě tedy překvapilo je, že trvá dlouhých 6hodin a 15minut.
Odlet je tedy 14.června v 4p.m. (NY time) opět z Newarku se společností United Airlines hezky Boeingem 757-300.

Přílet do San Francisca je 7.15p.m. (SF time). Časový rozdíl mezi NY a SF je tři hodiny. A v SF je momentálně -9 hodin od českého času, ale jen v letním čase .... uf to bude matematika :D

Got my visa, I can fly away

Ve středu odpoledne, hned po práci, jsem se hnala ke Grantu abych stihla svůj žlutý spoj do Prahy. Naštěstí jsem stihla, ikdyž jako obvykle jsem dorazila za minutu dvanáct, v tomto případě tedy spíš za minutu 17.30 a hurý směr pramáti našich luhů a hájů.

Přespala jsem u tety a ráno 19.4. 2012 jsem nervózně naklusala na na Malou Stranu, kde se nachází ambasáda USA. Po vytažení všech sluchátek, elektroniky a USBček jsem prošla rámem kupodivu bez zapípání - to musím zapsat bílou křídou do komína, protože tohle je asi poprvé!!!!

Bohužel jsem si nemohla prohlédnou onoho krásného mariňáka, o kterém všechny slečny básní, poněvadž se musel věnovat nějakým diplomatům, ale třeba někdy jindy ;). 

Poté už jsem se registrovala u okénka č.2, kde jsem odevzdala všechny propriety, které jsem sebou měla mít:

1) cestovní pas  

2) jednu fotografii, kterou nakonec nechtěli, protože jim stačila ta, kterou jsem nahrála do DS-160

3) ústřižek poštovní složenky o zaplacení poplatku za kurýrní službu Express Parcel System (EPS).

4) předtištěný formulář DS-2019 (Certificate of eligibility for exchange visitor (J-1) status) 

5) formulář s označením I-797C 

6)  DS-160 a čárový kód (barcode)

7) appointment confirmation page -  tu po mě nakonec taky vůbec nikdo nechtěl       

8) bílou obálku velikosti  A5 s nadepsanou Vaší adresou pro kurýrní službu 

Vyplázla jsem $160 a hurá do další čekárničky, kde jsem očekávala svůj pohovor. Nakonec jsem byla asi po 20 minutách zavolána k okénku číslo 3, kdy byla velmi sympatická mladá paní/slečna. Vzala mi otisky prstů a zeptala se mě jestli jsou už v USA byla (ano na 10 dní), jestli už jsem mluvila s mojí hostitelskou rodinou telefonem, nebo po skypu, jestli jsem se už někdy starala o děti (jj my dear England), co mám v plánu dělat, jakmile se z USA vrátím a kde budu bydlet v USA. Ze slečen, a mladých pánů, kteří byly přede mnou jsem byla hotová nejrychleji, slečna se na mne usmála, řekla, že nevidí jakýkoli problém, proč bych vízum dostat neměla, příjde mi do 4 až 5 pracovních dnů a popřálami ať si užiju San Francisco, že je prý nádherné. A potom mi ještě přidala brožuru abych si dala na pozor na kupčení s bílým masem, kde je i číslo, kam se můžeme ve dne v noci v USA obrátit, kdyby nás naše rodinka například chtěla prodávat :D

Vyšla jsem z tama naprosto zářící a na mou sms mamce, že vízum je v kapse přišla odpověď: "doprčič, já jsem doufala, že zůstaneš doma" :D:D:D

Poté jsme to vzala do Neoluxoru, kde jsem Rose koupila The Czech Fairytales od Němcové a Erbena.

Rose totiž miluje pohádky a pověsti. Chtěla jsem jí původně pořídit Staré pověsti české od Jiráska, ale anglická verze je sehnatelná pouze na amazon.com za cca $150, což ani omylem. Tohle mi přišlo jako dostatečná náhrada, Jsou tam pohádky jako Čert a Káča nebo Princezna se zlatou hvězdou na čele.

Pro Grace ještě nic nemám, ale ráda píše, tak jsem uvažovala, že ybch jí pořídila nějaký tlustý sešit v tvrdých deskách, vyrobila kožený obal a odekorovala, vyryla její jméno a vytvořila tak její unikátní deník, kam si může psát své příběhy. Momentálně jsem svůj nápad napsala Anne, co si o tom myslí. 

No a vzhledem k tomu, že celá moje rodinka miluje čtení, tak jsem pořídila knížku i pro Anne s Davem. Váhala jsem mezi Saturninem, Bylo nás pět a Dobrým vojákem Švejkem. Nakonec jsem se rozhodla pro Good soldier Švejk, protože Saturnina jsem nikdy nějak extra nemusela a We were handfull (Bylo nás pět) má své kouzlo v prvorepublikové řeči, takže si myslím, že by to v angličtině ztratilo své kouzlo a "Na Bělehrad!!!" zní dobře jak v češtině tak v angličtině :D

Chvíli jsem uvažovala, že jim pořídím The Czechs in a nutshell, ale jak jsem to pročítala nelíbily se mi některé názory a věci, které byly zmíněny, takže jsem šáhla radši po klasice ;)

Až jsem se konečně dostala večer domů k netu, čekal na mě mail od Anne, jak jsem dopadla, že na mě myslela a že se nemůže dočkat až tam budu ;)